Oslavy 104. výročí republiky

Náročné oslavy 20. let partnerství s Brežicemi skončily poslední říjnový víkend, kdy se delegace města na odpovídající úrovni zúčastnila oslav městského svátku, který připadá shodou okolností na náš státní svátek 28. října. Hlavní těžiště spolupráce je na školách, které se navzájem obohacují. Bez podpory zřizovatelů by to ale nešlo, proto bylo důležité podpořit letos myšlenku partnerství velmi důrazně. V Brežicích jsou 20. listopadu komunální volby a případná změna na tamní radnici by neměla znamenat nižší podporu pro výměnu žáků. Vzhledem k termínové kolizi děkujeme radnímu Vojtěchu Stříhavkovi, že zastoupil chybějící reprezentanty města na pietním aktu u Slzy. Přečetl tam následující projev starosty města: 

Prožíváme nelehkou dobu a leckdo váhá, zda má vůbec smysl oslavovat dávné události.

Domnívám se, že právě naopak je nyní důležité sáhnout si po poučení do minulosti. Svou republiku máme rádi, jsme přece dobří vlastenci. A můžeme být hrdí, že jsme ji udrželi i v těch nejtěžších dobách, kdy jsme byli figurkou na šachovnici velmocí.

Těch krutých momentů bylo za 104 let existence mnoho. Častokrát byl hlad, nedostatek úplně všeho. Už na samém počátku se náš samostatný stát rodil v podmínkách bídy a hospodářského rozvratu, Paralelu s dnešní energetickou krizí zažila v roce 1938, kdy přišla prakticky o všechny zdroje hnědého uhlí.

A stejně většina z nás bere republiku jako úspěšnou. Víme, že její dějiny připomínají houpačku, ale z dlouhodobého hlediska se mají nové generace lépe než ty dřívější.

Společnost dnes má silu nejen na to, aby se postarala o své nejslabší, má snahu zajistit i to, aby se nikdo z ohrožených skupin nemusel o své živobytí bát.

Jenže to vůbec neumí říct tak, aby se vystrašené skupiny netrápily zbytečným strachem, v tom naše republika opravdu není úspěšná.

Máme ale v dějinách dost příkladů těch dob, kdy Češi ukázali silu a kuráž. A proto jsme se dnes sešli, abychom si připomněli, že náš lid a země mají dost sil a rozumu, abychom přežili i všechny současné šlamastyky.

Vzpomeňme například na naše vojáky v zahraničí za obou válek, kteří nám ostudu rozhodně neudělali. Příběh našich legií na Sibiři je jedním z nejsilnějších svého druhu na světě.

Buďme silní, neztrácejme naději.

Ať žije Česko, ať žije republika.