Město na chataře myslí

Určitá míra nervozity při úvahách o něčem novém je normální. Co se děje za humny se má bedlivě zkoumat, aby se z toho nevyklubala nepříjemnost. Potud plně chápu, že se chataři z Vysoké zajímají, co že jim to má přibýt k stávajícím dominantám v okolí. Skládka, vepřín, nejrušnější "jednička" v Plzeňském kraji, to vše už teď mají na dosah.

Proto se mě nijak osobně nedotýká vypjatý tón, kterým zatím komunikují. Pokusy chytat za slovo, obviňovat z lecjaké nedbalosti či nepravdy, jsou věci, kterých se lidé v podobných situacích dopouštějí. Zvláště tehdy, pokud se jich "nezištně zastanou" politici a "dobře" jim poradí.

A je dobře, že se přišli vykřičet na zastupitelstvo a sepsali články, i tohle je oslava demokracie.

Vím, jakou pověst jsme coby radnice podědili, takže považuji za nutné nahlas vyslovit to, že se rozhodně nemusejí obávat jakékoliv msty. Jednoduše se nemusejí bát ničeho. Pořád platí, že jsme připravení s nimi jednat.

A teď k jejich výtkám. Tu nejméně podstatnou jsem vyčlenil mimo hlavní text, neboť souvisí spíše s médii, než by měla co společného s reálnými problémy.

Jejich nejdůležitější a nejoprávněnější obava je z toho, že se s nimi nepočítá. Ano, odborníci psali v tisku, že nejbližší obydlená oblast je 2 km daleko. A hned byli obviněni ze lži. Právem? Z hlediska zákona ne. Naše hygienické předpisy totiž chatám neposkytují takovou ochranu před hlukem, jakou mají stavby, které jsou v územním plánu v oblastech pro bydlení. I proto nemohlo ŘSD zahrnout do projektu přeložky I/27 protihlukové stěny. Vedení města se po roce 2014 kloní k názoru, že pokud jde o naše investiční záměry, chceme jít nad rámec zákona. Občan jako občan.

Pokud se týče předhazování odpovědnosti za tento projekt. Čas dupnout si mělo město v roce 2006, kdy se schvalovalo územní rozhodnutí. Je zajímavé, že na veřejné projednávání této stavby místo sebe poslal tehdy starosta hajného, pod jehož připomínky se pak podepsal. Ochrana chatařů nad rámec zákona tam nebyla. Vracet stavbu do územka by bylo v roce 2019 velmi hloupé. Z hlediska celých Dobřan má přinést čtyřpruh jednu naprosto zásadní věc. Měl by se zlepšit stav ovzduší, kdy desítky tisíc aut denně přestanou brzdit a akcelerovat poblíž zmíněných chat, lidé v celých Dobřanech tak budou o něco méně ohrožení rakovinou, než tomu bylo dosud. Tuhé znečišťující látky z dopravy jsou tím, co naše plíce trápí nejvíce. Vedlejším přínosem pak bude to, že řidiči náklaďáků z keramičky už nebudou mít potřebu porušovat předpisy a najíždět si na I/27 přes Dobřany, neboť hradčanská křižovatka bude v pohodě průjezdná.

Hluk ze silnice se lidí pár metrů od ní týkal a týkat bude, zlepšení situace by mohl přinést právě nějaký výdělečný projekt na Vysoké, nemusí to být střelnice. I kdyby to bylo něco jiného, co by mělo stejný ekonomický potenciál, platí pořád, že když se staví "tiskárna na peníze", nelakotí se tolik na vedlejších nákladech. A jak již jsem psal, nespokojíme se jen s normami a předpisy. Před dopadem našich staveb ochráníme lidi, i když to představuje vícenáklady. A nejsou to jen slova, jsou za námi i činy. Hokejbalové hřiště v ulici Sportovců sice splňovalo hygienickou normu, přesto jsme pro zlepšení situace pořídili drahou protihlukovou stěnu.

Trochu jiná je situace v Sokolovské, tam lidé před stavbou žádná protihluková opatření nepožadovali, přesto ještě projednáváme vylepšení pro dva domy z této ulice. Ne, že by hokejbal hlučel mimo normu, ale slyšet je o něco více. Proč budeme dodatečně investovat? Za prvé město chce být vždy dobrým sousedem. Za druhé nechceme, aby se sportovci museli nějak omezovat, až by se normy třeba zpřísnily.

Na stavbách po roce 2014 už se neškudlí na opatřeních, která zlepší život lidem v sousedství. Všechny rozumné a oprávněné požadavky občanů se snažíme řešit ke vzájemné spokojenosti, i když to stojí peníze. Nejvíce to je vidět na zacházení s dešťovými vodami, příkladem budiž Komenského ulice, kde vznikne robustní samostatná dešťová kanalizace. Velkorysost při projektování si můžeme dovolit, soutěžíme totiž tak dobře, že naše stavby jsou i tak nakonec levnější. Dozorujeme je tak přísně, že jsou udělané pořádně, i když by třeba firma měla tendence šidit.

Spousta lidí nám bude říkat, proč jste na ně tak hodní, když oni teď tak bouří. Odpověď je jednoduchá, jde nám o věc, ne o jména. Každý truc nakonec nejvíce bolí toho, kdo ho páchá. Naschválníčky už z nás neuděláte. Ono by nám to stejně nešlo tak dobře, jako to jde profláknutým intrikánům. Jejich metody používat nebudeme.